Mezzosopranistka Dagmar Šašková (1978) pochází z Rakovníka. Vystudovala sólový zpěv (pěvecká třída Ludmily Kotnauerové), hudební výchovu a psychologii na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2002 získala 2. cenu na Pěvecké soutěži Leoše Janáčka v Brně a zvláštní cenu Bohuslava Martinů.
V letech 2003–2007 pokračovala ve studiu zpěvu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Mgr. Art. Marty Beňačkové. V červnu 2008 dokončila studium barokního zpěvu v Centru barokní hudby ve Versailles.

Jako sólistka Dagmar Šašková aktuálně spolupracuje se soubory Centra barokní hudby ve Versailles, Akadêmia, Correspondances, Il Festino, La Fenice, La Rêveuse, Le Concert brisé, Les Paladins, Pygmalion, Le Poème Harmonique, Sagittarius a taktéž s pražským souborem Musica Florea. Mezi významná CD Dagmar Šaškové patří Grands motets Pierra Roberta a Les Histoires sacrées Marca Antoine Charpentiera (obojí s Centrem barokní hudby ve Versailles pod vedením Oliviera Schneebeliho), výňatky ze sbírek madrigalů Opella Nova a Israelis Brünnlein Johanna Hermanna Scheina (soubor Sagittarius pod vedením Michele Lapléniho) a taktéž Kantáty pro soprán Friedricha Buxtehudeho se souborem Le Concert brisé pod vedením Williama Dongoise. V roce 2012 natočila se souborem Pygmalion (Raphaël Pichon) Mši h-moll od Johana Sebastiana Bacha. Se souborem Il Festino Manuela de Grange nahrála Italské arie za doby Ludvíka XIII (2012) a Arie Stefana Landiho (2015). Posledními přírůstky do diskografie jsou Concert royal de la Nuit se souborem Les Correspondances (Sébastien Daucè), Natale in Italia se souborem La Fenice (Jean Tubéry), moteta La Majesté Lalandeho se souborem Le poème harmonique pod vedením Vincenta Dumestreho a nakonec Douce Félicité zahrnující skladby Michel Lamberta a Sébastiena Le Camuse a CD Donna se skladbami Monteverdiho, oboje se souborem Il Festino pod vedením Manuela de Grange.

V lednu 2010 ztělesnila Dagmar Šašková roli Corisandy v opeře Jeana-Baptista Lullyho Amadis v divadle Avignon v jižní Francii a taktéž v Opeře Massy u Paříže pod taktovkou Oliviera Schneebeliho. V roce 2011 se ve spolupráci s Musicou Floreou (Marek Štryncl) představila v roli Apolla v Händelově opeře Terpsicore v Zámeckém divadle Mnichova Hradiště a v Zámeckém divadle v Českém Krumlově. Se souborem Les Paladins (Jérôme Correas) jsme ji opět v roce 2011 mohli vidět v opeře Egisto od autorské dvojice Mazzochi/Marazzoli jako Moschino, Ninfu, Rubanière a Fleure; o dva roky později jako Melanto v Návratu Odyssea od Claudia Monteverdiho (turné po Francii). V září roku 2013 ztvárnila roli Ninfy v Monteverdiho Orfeovi za řekou Gangou v New Delhi v Indii (taktéž Cité de la Musique v Paříži) pod vedením Françoise Lasserre, soubor Akademia. V prosinci téhož roku se pak v Lyonu (taktéž v Uzès) objevila v titulní roli v Dido opery Dido a Eneas od Henryho Purcella (soubor La Fenice). V roce 2016 vyrazila jako Judita na turné s projektem Les Histores sacrées Marca Antoine Charpentiere do Jižní Koreje s Centrem barokní hudby ve Versailles (dirigent Olivier Schneebeli, režie Ana Yepes). Ve francouzském turné Orfeo za řekou Gangou v roce 2016 ztělesnila roli Musiky a Messagiery na scéně Arsenalu de Métách a v opeře v Remeši. V roce 2018 ztvárnila pět rolí v Europe Galante of Andrého Campra ve Wienerkonzerthausu ve Vídni (La Simphonie du Marais pod vedením Hugo Reyneho). V opeře Le monde à l’envers Baldassare Galuppiho se potom představila jako Aurora v Avignononské opeře a v pařížské filharmonii (soubor Akadêmia pod vedením de Françoise Lasserre).

Dagmar Šašková pravidelně připravuje recitály s cembalistkou a varhanicí Kateřinou Chrobokovou . S pianistkou Vendulou Urbanovou uskutečnila v roce 2014 cuklus koncertů české hudby (romantické, 20. století) v Českém centru v Paříži.